Knihovna | Inzerce | Diskuse | Fotogalerie | Výstavy | Kontakt | Odkazy | Euroinfo
Býložravý Lasiodores polycuspulatus

(od 21.04.2003)

Býložravý Lasiodores polycuspulatus


Schmidt & Bischoff, 1997

O tomto zemním sklípkanovi, který pochází z Peru bylo již několik článků napsáno. U tohoto druhu se mi již podařilo páření, kokon..Vše bylo popsáno v článcích. Avšak žádná studie, či článek ať již o tomto druhu pavouka, či jiných nepopisuje příhodu, která se mi s tímto sklípkanem před nedávnem stala! Jednou k večeru jsem měl u sebe doma návštěvu, mého kamaráda - akvaristu a téma našeho rozhovoru při kávě nás zavedlo kam jinam, než ke sklípkanům. Vznikla velká polemika a diskuse o tom, čím se sklípkani živí, jak má být správně zařízené terárium atd.. Vysvětloval jsem kolegovi akvaristovi vše kolem chovu těchto krásných živočichů. Skončili jsme u sporu, zda existuje býložravý sklípkan. Vysvětloval jsem mu, že principielně toto není možné a býložravý sklípkan neexistuje. Spor došel tak daleko, že jsme se již z poměrně horkými hlavami z hádky odebrali k mým teráriím.Kolega mě chtěl, možná z legrace přesvědčit, že dokáže z mé dospělé samice Lasiodores polycuspulatus udělat vegetariána. Vysmál jsem se mu, ale on trval na svém, že to tedy půjdem zkusit. Vzal krabičku jahod a již se jal jednu z nich předložit mé samici, coby potravu. S nejapně nevěřícným úsměvem a pošklebky jsem jeho počínání pozoroval, ovšem úsměv mi po několika sekundách totálně ztuhl! Ne že se samice do jahody zakousla v domnění že jde o kořist, ale ona tu jahodu začala žrát!!!!! Nevěřícně jsme s vytřeštěnýma očima pozorovali její počínání. S hrůzou v očích se mi honily hlavou myšlenky typu - tohle přece chovatelská veřejnost nikdy nemůže rozdýchat! V tu chvíli jsem také začal přemýšlet, zda neskončím s chovem sklípkanů, neboť zde v několika minutách vzaly za své všechny poučky, pravidla a přírodní zákony! Jahoda v mé samici mizela velmi rychle, za několik desítek minut již měla v sobě skoro půlku této pochutiny! Proto po počátečním šoku , když jsem se vzpamatoval, samici, požírající krásně červenou jahodu jsem vyfotil. Samice jahodu pozřela kompletně za necelou hodinu a půl a odhodila klasickou kuličku nestrávených zbytků.
Požádal jsem kolegu, aby si tento zážitek nechal pro sebe, pokud nehodlá skončit na oddělení psychiatrie. Prožil jsem několik bezesných nocí a přemýšlel, zda tuto velmi závažnou a převratnou informaci vypustit ven. Nakonec jsem se rozhodl, že by chovatelská veřejnost tuto senzaci měla vědět!
Podotýkám, že jsem toto již podruhé radši nezkoušel, neboť nechci na psychiatrii skončit sám. Poznatky jsem též zaslal k posouzení do Londýnského institutu v Anglii.

Text a foto: Michal "wattie" Toráň

Použitá literatura: František Kovařík, Sklípkani, nakl.Madagaskar, 1998

© 2003 Michal Toráň & Jaroslav Dobiáš
webmaster
Home