Knihovna | Inzerce | Diskuse | Fotogalerie | Výstavy | Kontakt | Odkazy | Euroinfo
Mezidruhové křížení u sklípkanů

(od 21.04.2003)

Příbuzenská plemenitba a mezidruhové křížení u sklípkanů, ano či ne?

Článek vznikl jako reakce na diskusní příspěvky v moderované diskusi Arachnomanie "Páriť či nepáriť "surodencov" z rovnakeho kokonu?" a "Kříženci!!!" a pokusím se v něm vysvětlit zápory a klady celé této problematiky. Nejprve bych uvedl a vysvětlil několik pojmů, které jsou nezbytné k pochopení problému jako celku:

Druh: je základní a jedinou přirozeně vymezenou kategorií hierarchické klasifikace organismů. Vyšší taxonomické jednotky (rod, čeleď) jsou umělé.

Biologický druh: je soubor populací s jedinečným vývojovým původem a historií, tvořený jedinci navzájem si podobnými a geneticky jednotnými, kteří se mezi sebou mohou plodně křížit za vzniku plodných potomků a jsou reprodukčně izolováni od jiných podobných skupin. Druh má specifické strukturální, fyziologické, rozmnožovací a genetické vlastnosti a obývá určitou ekologickou niku.

Populace je soubor jedinců téhož druhu, kteří obývají společný areál, jsou vzájemně geneticky příbuzní (tj. pocházejí ze společného předka), jsou schopni se mezi sebou křížit a svými genotypy se tak podílejí na společném genofondu populace.

Genotyp: je v širším smyslu soubor konkrétních alel všech genů (jaderných i mimojaderných), které má daný organismus k dispozici pro genetické řízení všech svých životních funkcí.

Genofond: je soubor genů určité skupiny organismů (populace, skupiny populací nebo druhů), který se prostřednictvím pohlavních buněk předává z generace na generaci.

Geny: jsou obsaženy především v chromozómech buněčného jádra, a to obvykle ve dvou kopiích, které mohou nést různé informace. Při pohlavním rozmnožování dochází k vzájemné výměně částí chromozómů, což je podstatou genetických rekombinací, následného toku genů a vzniku nových vlastností v rámci druhu.

Alela: je konkrétní forma genu; každý gen může existovat nejméně ve dvou různých formách (funkční nebo nefunkční alela), obvykle však existují rozsáhlé soubory různě funkčních alel.

Letální gen: gen, který působí smrt organismu, nebo buňky, která jej obsahuje

Páření: (kopulace) je vnitřní osemenění, čili dopravení spermií do blízkosti vajíček pomocí kopulačních orgánů.

Křížení: (hybridizace) je proces získávání potomstva pohlavní cestou spojením genotypově rozdílných rodičovských jedinců.

Reintrodukce: Opětovné vysazení uměle chovaného druhu na místo, kde se běžně vyskytoval a již se tam nevyskytuje

Důvod procesu rozmnožování je u všech živočišných i rostlinných druhů naprosto zřejmý: zplodit zdravé potomstvo, předat svoje geny další generaci a zajistit tak přežití druhu do budoucna. Nejinak je tomu i u sklípkanů. Za normálních okolností dochází po oplození samice nepříbuzným samcem k zachování typických druhových vlastností, tzv. genotypu. Občas se však mohou vyskytnout odchylky způsobené chybnou informací v genetickém kódu, nebo příležitostně dojde k náhodnému křížení mezi poddruhy. Ačkoliv matka příroda jednou za čas popustí uzdu podobným experimentům, většinou nejsou takto handicapovaní jedinci v divočině schopni dlouhodobě přežívat a přirozenou selekcí bývají nemilosrdně potlačeni. Dříve nebo později padnou díky své nápadnosti za oběť některému z přirozených nepřátel, často nebývají schopni úspěšně lovit, případně nedokáží přimět jedince opačného pohlaví k reprodukci, pokud jsou ovšem sami plodní.

Ačkoliv je za křížence považován pouze produkt křížení mezidruhového, mezirodového, či mezi čeleděmi, v praxi jde většinou o spojení dvou poddruhů případně druhů, zcela výjimečně snad ještě rodů, což je ovšem již věc ojedinělá. Vzhledem k tomu, že chov sklípkanů je v ČR poměrně mladá chovatelská disciplína, nedochází zde naštěstí zatím k tolika experimentům a cíleným šlechtitelským pokusům jako v jiných chovatelských oborech.Byla by totiž velká chyba, zničit si neodborným, nebo sobeckým počínáním náš zatím velmi kvalitní genofond. Příroda sama si vytvořila mechanismy, aby k tomu za normálních podmínek nedocházelo, nebo docházelo velmi zřídka a naším úkolem by mělo být, jí v tom co nejvíce pomáhat a nikoliv bránit. Tady se možná někdo zeptá proč, když se s produkty hybridizace setkáváme v běžném životě na každém kroku?

Ano to je pravda, proces křížení a šlechtění se běžně používá v zemědělství a to jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě. Jeho cílem je získat co největší produkci zemědělských komodit. Šlechtitelství však není zájmová umělecká činnost, šlechtitelství je činnost založená na hluboké znalosti genetiky, biologie a etologie... Kvalitní šlechtitelství je dlouholetá a finančně velmi náročná záležitost a dnes již nemůže být věcí jednoho člověka či skupinky nadšenců. Šlechtitelství užitkových zvířat či vyšlechtění nových odrůd kulturních plodin se věnují genoví inženýři, týmy odborníků, moderní laboratoře, farmy a tento výzkum stojí miliardy dolarů. Na opačné straně stojí skupiny zájmových chovatelů, které křížení a příbuzenskou plemenitbu ve svých chovech využívají (kynologové, akvaristé, chovatelé okrasného ptactva a v neposlední řadě i teraristé). V současné době však z těchto skupin stále častěji přicházejí varovné signály, které rozumného člověka nutí přinejmenším k zamyšlení. Dovolte mi uvést jeden příklad z mnoha:

Užovka červená (Elaphe guttata) a Hroznýš královský (Boa constrictor)

Není daleko doba, kdy byla každá anomálie v těchto chovech vítaná a poměrně vysoko ceněná. Mnozí "chovatelé" cílevědomě křížili mezi sebou jednotlivé poddruhy a nutili hady k příbuzenské plemenitbě, s cílem získat co nejpočetnější odchovy barevných mutací, na kterých pak vydělávali slušné peníze. Vznikali stále nové chovné stanice a dokonce celé velké farmy zaměřené převážně na produkci tolik žádaných, netradičně zbarvených forem, čímž se jen urychlila genetická degradace původních hadích druhů. Tito byznysmeni se jen málo starají o to, že vzniklí bastardi (případně jejich potomci) mívají problémy s rozmnožováním, s předčasným odumíráním zárodků, nebo s malou životaschopností jejich mláďat, pokud jsou vůbec schopna se vylíhnout. Kupříkladu páření příbuzných zvířat prvního stupně (incest) může sice zanechat v 1. filiální generaci navenek zdravé jedince, ovšem je minimálně 99% pravděpodobnost, že nebudou geneticky v pořádku a problémy se projeví už v následujících generacích. Příbuzenská plemenitba je totiž jednou z hlavních příčin, proč se v chovech vyskytují různě znetvoření a málo životaschopní jedinci, proč samice snášejí špatně se vyvíjející vejce, nebo proč se rodí nevyvinutá či mrtvá mláďata. Nejjednodušší a nejschůdnější cestou jak zabránit škodám příbuzenské plemenitby, je chov zdravých a hlavně nepříbuzných zvířat. Jako příklad lze uvést třeba hroznýše královského "domácího" (Boa constrictor), o jehož české populaci se s trochou nadsázky dá říci, že jsou vlastně téměř všichni potencionální příbuzní. Protože se prakticky skoro celá skládá z kříženců několika málo dříve dovezených poddruhů, navíc po řadu generací míšených mezi sebou bez přílivu "čerstvé krve" (hroznýši se k nám po mnoho let nedováželi), bývají u nich degenerativní změny poměrně časté. Teprve v poslední době si teraristé začínají uvědomovat důležitost zachování čistých linií, navzdory poměrně vysoké ceně čistokrevných zvířat. Bude to však ještě nějakou dobu trvat, než se podaří celou tuhle patálii napravit.

Zvířata mají z úzkého příbuzenského spojení stejné zdravotní a psychické potíže jako lidé. Již starověk zakazoval spojení matky se synem, otce s dcerou, jen některé civilizace zamhouřily oko nad sňatkem mezi královskými sourozenci či blízkými příbuznými. Proto se ve šlechtických rodech vyskytovalo tolik fyzicky i duševně postižených jedinců. Navíc je prokázáno, při opětovné příbuzenské plemenitbě se množí letální geny geometrickou řadou. Minimální příliv "čerstvé krve" z města na venkov způsobil, že v téměř každé dědině žil nějaký mrzáček či "obecní blb". Zkušený veterinární lékař vám potvrdí, že se vlivem příbuzenského křížení rapidně zhoršuje zdravotní stav populace vesnických voříšků i koček. S tohoto pohledu se v trošku jiné situaci ocitají zoologické zahrady, které mají ve svých programech zachování druhové čistoty za každou cenu i když kolikrát pracují s genofondem několika málo jedinců. V tomto případě se dá, dle mého názoru, příbuzenská plemenitba ospravedlnit, není však jisté, jak budou zachraňované druhy, i když se je podaří zachovat, vypadat za dvacet - třicet let. Přesto by však žádný odborník z těchto kruhů asi nikdy nepřistoupil k nějakému mezidruhovému křížení, na záchranu určitého druhu, právě proto, že už by to nebyl druh ve smyslu "species" ale kříženec. V rámci zachování druhové čistoty se proto přistupuje raději k nejisté variantě incestu s nadějí, že se objeví dříve nebo později nepříbuzný jedinec, kterého bude možno do chovu začlenit a čistou linii udržet. Práce těchto lidí je velice záslužná a teprve čas ukáže jaký bude výsledek. Toto počínání se však nedá srovnávat s živelným komerčním křížením v soukromých chovech, často jen stylem "pokus - omyl" prováděným pouze za účelem zvědavosti, nebo osobního obohacení. Stejně tak zadržování samců běžných druhů sklípkanů za účelem páření samic ze stejného kokonu mi připadá zbytečné.

Jak jsem již uvedl ve svých příspěvcích na diskusi, není křížení ani příbuzenská plemenitba v soukromých chovech upravena žádným zákonem, vyhláškou ani předpisem a není tudíž postižitelná trestně. Z hlediska etiky je však pro výše uvedené důvody přinejmenším odsouzeníhodná a proto vás žádám a apeluji na jednoho každého z vás, kdo máte sklípkany rádi tak jako já, snažte se křížení a potažmo i příbuzenské plemenitbě úplně vyhnout i za cenu, že někteří vaši pavouci běžných druhů zůstanou neoplozeni v důsledku toho, že neseženete v pravý čas příslušného samce. Jak jsem již také uvedl v diskusi, páření sourozenců je možno tolerovat u velmi vzácných a raritních druhů do první filiální generace (F1) a takto získaný čas plně věnovat shánění příslušného nepříbuzného samce, k provedení zpětného křížení a zachování čistoty linie.

S ohledem na zachování geneticky čistokrevných linií jsou hybridi pro další chov prakticky nepoužitelní a tak je v zájmu všech teraristů neprodukovat nepřirozené mutace, pro které není dokonce ani v přírodě místo. Měli bychom se spíše zaměřit na chov čistokrevných druhů a poddruhů, a zachovat je pro budoucí generace. Vzhledem k pokračující devastaci přírodních biotopů, likvidaci přirozeného prostředí a neméně tak i díky pytláctví a černému obchodu se zvířaty, je více než zřejmé, že z volné přírody budou i nadále mizet další a další živočišné druhy. Ostatně tato situace trvá již delší dobu a nezdá se, že by měla snahu se nějak výrazně zlepšovat. Naopak to vypadá, že proces ubývání biologických druhů z přírody hrozivě nabírá na obrátkách. Pokud neuděláme maximum pro zachování čistokrevnosti sklípkanů ve svých chovech, díky znehodnocenému genetickému materiálu nebude již nikdy možná jejich zpětná reintrodukce a na druhé straně nebude možné ani přivézt exempláře na ozdravení genofodu a to dokonce ani v tom případě, že by se výrazně zlepšilo životní prostředí krajiny a obnovila se přírodní rovnováha v původních biotopech.

Na závěr bych chtěl říct, že nejsem žádný Koniáš, který by chtěl direktivně kázat svůj vlastní názor. Takže na otázku "křížení a příbuzenská plemenitba v našich chovech ano či ne?" ať si každý odpoví sám spolu se svým svědomím.Jak už jsem předeslal, ani já nejsem proti příbuzenské plemenitbě, pokud se děje pro dobrou věc, jako je třeba zachování vzácného druhu v našich chovech, ale mělo by se tak dít s rozmyslem a také s trochou odborných znalostí, které by si měl každý chovatel ve vlastním zájmu obstarat. Pro zachování čistoty druhů v chovu sklípkanů může udělat hodně každý z nás, stačí když se zamyslí ( třeba nad tímhle článkem) a rozmyslí si, kam by chtěl, aby se jeho chovatelská cesta v budoucnosti ubírala. Stejně jako v životě i v pohádce je ta správná cesta složitější a svízelnější. Pokud se pro ni rozhodnete, možná vůbec nic nezískáte, kromě pocitu správné věci a čistoty vlastního chovu (což zase na druhé straně není tak málo…). Pokud se rozhodnete jít cestou "falešné slávy a rychlého bohatství" tak se s tím bohužel nedá nic dělat, je to vaše právo. V jednom příspěvku diskuse jsem byl nazván "bezbřehým idealistou", možná jím dokonce i jsem, protože stále věřím tomu, že zdravý rozum zvítězí.

Použitá literatura:

David Storch - Role prostředí v evoluci biodiverzity
Základy genetiky - slovníček pojmů
Ernst Mayr - Teorie přerušovaných rovnováh
http://www.volny.cz/richardhorcic/clanky/hybridizace/hybridizace.htm

Iverson

© 2003 Michal Toráň & Jaroslav Dobiáš
webmaster
Home